Na pohled je příjemná mužům i ženám.
Modrá versus růžová. Tyto dvě barvy jsou téměř odjakživa symbolem mužského a ženského pohlaví. Jedné se přisuzuje síla, druhé něžnost. Psychologie za těmito barvami však skrývá mnohem víc, stejně jako jejich dějiny.
Alexander Schauss, ředitel Ústavu biologických věd Amerického institutu pro biosociálny výzkum v Tacomě ve státě Washington, začal v roce 1985 zkoumat psychologické a fyziologické reakce na růžovou barvu.
Vlivem barev na lidský mozek se zabýval již dříve. Během svých pokusů zjistil, že když nechá subjekty sledovat desku natřenou určitým odstínem růžové, dostaví se u nich projevy relaxace. Zpomalí se jim srdeční tep i dýchání. V případě žádné jiné barvy vědec takové změny nezpozoroval.
Růžová ovlivnila vězňů
Schauss tak začal uvažovat, zda může růžová ovlivnit i opačné chování, tedy agresi, a dokázat ji zmírnit.
Uskutečnil množství experimentů a na konci svého pátrání objevil odstín, který by mohl být v redukci agresivity nejúčinnější.
Šlo o barvu s označením P-618 a s RG kódem 255, 145, 175.
Jde o ostrou tmavší a výraznou růžovou. Později experimenty aplikoval na vězně v námořnickém nápravném zařízení v Seattlu.
Několik vězeňských cel natřeli růžovou barvou a pozoroval, v jaké míře docházelo k násilí před změnou a po ní.
