Pamětníci si možná vzpomenou na dnes již ikonickou hlášku z prastaré reklamy, která bez obalu upozorňuje na úskalí vodního kamene. Ale i kdybyste ji nikdy v životě nezaslechli, pravděpodobně tušíte, že pevný povlak na stěnách nádob, v nichž dochází k uchovávání tvrdé vody, způsobuje četné potíže. Jak konkrétně škodí a je vůbec možné jeho usazování předcházet?
Co je vodní kámen?
S vodním kamenem se čas od času setká opravdu každý. Bělavou (a někdy nahnědlou až nažloutlou) vrstvu tvoří především uhličitan vápenatý, který obvykle vzniká změnou rovnováhy mezi ionty kyseliny uhličité a hydroxidu vápenatého. K dané reakci dochází při změně teploty a vyloučení látek z vody.
Jak vodní kámen škodí?
Zatímco v minulosti patřil mezi rozšířené stavební materiály, dnes je přítomnost vodního kamene velmi nežádoucí. A to zejména z následujících důvodů:
Obaluje topné spirály spotřebičů, působí jako izolant, snižuje účinnost spotřebičů o desítky procent, a v konečném důsledku zvyšuje spotřebu energie.
Spotřebiče kvůli vodnímu kameni přestávají správně fungovat a výrazně se zkracuje jejich životnost. Stejným způsobem zanáší i vodovodní potrubí.
Působením vodního kamene dochází ke snížení účinnosti pracích a čisticích prostředků.
Usazeniny jsou živnou půdou pro bakterie, přítomnost vodního kamene tak není příznivá ani pro lidské zdraví.
Jak zajistit, aby k tvorbě vodního kamene nedocházelo?
Již usazený vodní kámen lze odstranit mechanicky i chemicky (pozor – nepoužívejte však žíraviny, pokud máte domovní čistírnu odpadních vod nebo tříkomorový septik).
Co se týče prevence, zřejmě nejefektivnějším způsobem je využívání dešťové vody namísto tvrdé vody z kohoutku. Nemáte-li možnost akumulovat dešťovku v retenční nádrži na zahradě, budete se muset přiklonit k jinému řešení – např. k instalaci filtru na změkčení vody, používání změkčovačů či využívání tzv. sanitárního maziva.
